BoboPark na Čeladné patří mezi nejoblíbenější rodinné atrakce v Beskydech. Najdete zde Boboffku – nejprudší bobovou dráhu v České republice, která láká děti i dospělé za společnými zážitky.
„Nebojíš se jet na Boboffce s pětiletou Kájou?“
To byla otázka, kterou jsem po zveřejnění videa dostala snad nejčastěji. A moje odpověď byla jednoduchá.
Ne.
Ne proto, že bych si myslela, že se člověku nikdy nic nemůže stát. To by nebyla pravda. Ale proto, že nechci, aby o mém životě rozhodoval strach.
Za svůj život jsem pochopila jednu zvláštní věc. Strach se málokdy tváří jako strach. Často se převlékne za rozumnost. Za opatrnost.
Za větu: „Raději zůstaneme doma.“
Za myšlenku: „Je to moc drahé.“
Nebo za nekonečné hledání důvodů, proč něco nejde. A tak místo společného výletu skončíme na gauči. Děti s tabletem.
Rodiče s telefonem.
A den uteče stejně rychle, jako kdybychom byli kdekoliv jinde. Jenže bez vzpomínek.
Kdysi jsem měla období, kdy jsem skoro neměla peníze. Pak přišla doba, kdy jsem si mohla dovolit téměř cokoliv.
Ale jedna věc se nikdy nezměnila.
Když jsem přemýšlela, za co utratit peníze, největší radost mi vždycky dávaly společné zážitky s dětmi. Protože mobil jednou doslouží. Počítač zestárne. Boty se prošlapou. Oblečení se obnosí. Všechno hmotné jednou zmizí.
Ale vzpomínky…
Ty zůstávají.
Dodnes si nepamatuji všechny hračky, které jsme kdy koupili. Ale pamatuji si smích. Objetí. Společné výlety. Pocit, že jsme byli spolu.
A myslím, že právě to si budou jednou pamatovat i naše děti.
Když jsme přijeli do BoboParku na Čeladné, byla jsem vlastně zvědavá.
Co od toho čekat?
Jen další atrakci?
Nebo něco víc?
Parkoviště je dole pod kopcem.
Takže než se vůbec dostanete k bobové dráze, čeká vás krátká procházka. Možná právě to se mi líbilo. Na chvíli zpomalíte. Nadechnete se čerstvého beskydského vzduchu. Rozhlédnete se po okolních kopcích. A uvědomíte si, jak krásná Čeladná vlastně je.
Nahoře nás přivítalo čisté prostředí, příjemný personál a nádherné výhledy.
Žádný chaos.
Žádný spěch.
Jen lidé, kteří si přijeli užít den. A pak přišla Boboffka.
Seděla jsem s pětiletou Kájou. Za námi jela Lea s kamarádkou. Kája se usmívala od ucha k uchu. Mávaly jsme na holky za námi. Smály jsme se.
A když jsme se rozjely z kopce…
Vítr. Rychlost. Smích.
A ten zvláštní pocit svobody, který člověk zažije jen tehdy, když na chvíli přestane přemýšlet nad vším, co musí, a prostě je.
Neřešily jsme školu. Práci. Povinnosti. Telefony. Byly jsme jen máma a dcera.
A myslím, že právě proto na ten den budeme jednou vzpomínat.
Možná to někomu připadá jako obyčejná jízda na bobové dráze.
Já v tom ale vidím něco mnohem většího. Vidím společně prožitý čas. Čas, kdy dítě ví, že má mámu jen pro sebe. Čas, kdy se smějete stejné věci. Čas, který už nikdy nepůjde vrátit. A právě proto má tak obrovskou hodnotu.
Dnes dětem kupujeme stále více věcí.
Nové telefony.
Tablety.
Hry.
Elektroniku.
Jenže právě tyto věci nám často berou to nejcennější. Naši pozornost. Naši přítomnost. Náš společný čas.
Přitom děti si většinou nepamatují, jaký model telefonu měly. Pamatují si, kdo s nimi seděl u ohně. Kdo je držel za ruku. Kdo se s nimi smál. Kdo s nimi jel z kopce na bobové dráze.
Neříkám, že musíte jezdit právě do BoboParku.
Stejně krásný den můžete zažít u horského potoka.
Na lesní stezce.
Na louce.
Na vrcholu některého z beskydských kopců.
Ale pokud hledáte místo, kde se spojí radost, pohyb, čistý vzduch a společný zážitek, pak je BoboPark na Čeladné nádhernou volbou.
A možná si odtud neodvezete jen fotky.
Možná si odvezete něco mnohem cennějšího.
Vzpomínku.
Takovou, která zůstane ve vás i ve vašich dětech ještě dlouho poté, co bobová dráha utichne.
Protože nakonec nezáleží na tom, kolik jsme vydělali.
Ani kolik věcí jsme dětem koupili.
Jednou se nás možná nikdo nebude ptát, jaký jsme měli telefon nebo auto.
Ale naše děti si budou pamatovat, jestli jsme s nimi byli.
A jestli jsme s nimi opravdu žili.
